5. Nácvik „FUJ !“
Tento povel je univerzální upozornění na nesprávné chování a užívá se od prvního okamžiku výchovy štěněte.
Slovo „FUJ !“ není ve skutečnosti povel, nemá vyhraněný význam, a není to také trest. Pro psa je to nesmlouvavé upozornění, že dělá něco, co nemá nebo dokonce nesmí. Slovem „FUJ !“ se musí mladý pes naučit zanechat daného počínání.
Významu tohoto slova se pes nemusí zvlášť učit, protože „FUJ !“ platí vždy a všude a v nejrůznějších situacích. V zásadě je toto slovo podnětem k tomu, aby pes ustal v jakékoli nevhodné činnosti,
Slovo „FUJ !“ je univerzální, používá se při nejrůznějších příležitostech, běžných i velmi vážných. Pro psa je rozhodující síla a výška hlasu, kterým je vysloveno.
- Mírným hlasem proneseno znamená jen lehké pokárání.
- Ostře a hlasitě vykřiknuté má mít „zmrazující efekt“.
- Jestliže pes poslechne, je na místě jej přivolat, dát mu povel „SEDNI !“, pochválit ho a odměnit.
- Pokud neposlechne, musí následovat trest, a to dost přísný.
- Většinou se psem zatřepeme za kožich v týlu (To zná mladý pes již od své matky, která ho umravňovala citelným kousnutím.), přitiskneme ho k podkladu, je-li na vodítku, pak několikrát silně škubneme. Současně přidáme pokárání, v němž se může znovu několikrát ozvat slovo „FUJ !“, „FUJ !“.
Zásadně hubujeme jen tehdy, přistihneme-li psa zčerstva při činu.
