Na učení není žádný pes příliš mladý.

O berňácích slýcháme, že není třeba je cvičit nebo že se "cvičí sami". Druhé tvrzení lze snad s rezervou pochopit tak, že pokud mu rozumíme tak, že tito psi se učí velmi rádi, jsou učenliví a pracovití.

Zato prvnímu tvrzení nevěřte - každého psa, a zvláště psa této velikosti a mohutnosti, je nutno podrobit určitému přinejmenším základnímu výcviku.

Je sice pravda, že berňáci bývají od přírody dobromyslní,

ale i s vlídným padesátikilovým "medvídkem",

který se neumí chovat a dělá si, co chce,

může být dost těžké pořízení.

Berňák musí být již v prvním roce života svými lidmi co nejlépe připraven, aby byl spolehlivým, vypočitatelným a bezproblémovým partnerem ve všech životních situacích. Nyní je zaplacen čas a úsilí, které člověk během prvních měsíců investoval.

Bernský pes je něžný medvěd. Chce být neustále v přítomnosti svých lidí a něžně se vůči nim projevovat. Tuto něžnost neustále vyžaduje. Šťouchá člověka nosem, dává pac, dře si čenich mezi ruce, lehá si přímo na nohu, vrtí ocasem přes nohy a nabízí krk a hruď k drbání. Projevy něžnosti jsou velmi časté a působivé.

Bernský pes je na vše velmi citlivý, je přítel tichých tónů, hlasité zvuky nemá rád. Na jednu stranu je dětsky milý a na druhou stranu dospěle rozumný.

Lásku i respekt chce slyšet v hlase svého pána.

Bernský pes je nemocný souladem. Klid, potěšení, piškoty jsou principem, pod kterým vidí rodinný život. Rozhovory mezi lidmi bedlivě poslouchá a vměšuje se do nich, když je to nutné, také vrčí. V extrémním případě strhne tomu, kdo je v jeho očích provinilec, ruce pryč. Ruka jednoho člena rodiny se nesmí zvednout proti jinému – v tom případě by byl opravdu zlý.

Bernský pes je také mile a okouzlujícím způsobem žárlivý. Když se jeho lidé vezmou za ruce, chce být u toho. Když se mu nedaří se mezi ně vsunout, pak bere prvního, kdo se naskytne, do zubů a táhne ho stranou. Tak si může být jistý, že mu člověk bude věnovat svou pozornost.

Je vyloučené bernského psa příliš trestat – v takové situaci je výraz jeho obličeje směsí urážky, výtky a prosby. Ostatně: bernský pes má velmi výmluvný obličej. Rozmanitost jeho obličejů je stejně velká jako jeho pocitů a nálad.

Bernský pes rád aportuje, rádi se koupou a je vděčen za každou práci. Ideální jsou pro ně hry na obratnost, vyhledávání a přinášení skrytých předmětů. Při hrách vyžadují spoluúčast svého pána.

V žádném případě nesmí být štěně fyzicky přetěžované !

První dny úplně postačí, bude-li se pohybovat mezi svými, na krátké vzdálenosti. Pobíhá sem a tam, dělá hromádky, honí se za míčkem, běhá od jednoho člověka k druhému.

Žádné výstupy po schodech, žádné skoky, žádné zdolávání výšek, žádné příkré svahy!

Každý den lze od medvídka očekávat o trochu víc:

• Dnes 5 minut na louce.
• Ráno autem do lesoparku a 5 minut hbité cesty mezi stromy a zpět.
• Pozítří 10 minut podél vody.
• O 2 týdny později už může chodit – mezitím by si mělo přivyknout na vodítko – na kratší vycházky, při kterých by mělo by mělo chodit 2 minuty na vodítku mezi 5-ti minutami neomezené volnosti.
• V sobotu poté první krátká procházka po městě a potom hned domů a do postele.

Délka a četnost vycházek se neustále zvyšuje a okolo ½ roku chodí pes 2x denně na 20 minutové vycházky.

Ještě jednou: Štěně potřebuje pohyb, ale nesmí se nikdy přetěžovat ani fyzicky ani psychicky.

Většina artritických a artrotických potíží, které se projeví ve vyšším věku psa, má s určitostí prapůvod v přetěžování psa a v nevhodné potravě v mládí.

Výstraha před přemírou pohybu platí i u zdánlivě mohutných bernských psů.

V 10-ti nebo 12-ti měsících má pes sice odpovídající kohoutkovou výšku, mohutný vzrůst, náležité osvalení, ale jeho tělesný vývoj ještě není zdaleka ukončen.

Člověk musí počkat do 18-ti měsíců, než může od psa očekávat maximální výkonnost.

Dávkovat se musejí všechna cvičení velmi jemně. Člověk nesmí medvídkovi cvičení zprotivit.

Výcvik musí být krátký a musí vždy skončit pro medvídka příjemným zážitkem.

Důležitá je trpělivost a přesnost (člověk používá vždy tatáž slova a stejnou intonaci).