Bernský salašnický pes

V této sekci naleznete informaci, které se vztahují přímo k plemenu Bernský salašnický pes.                                                            

Bernský salašnický pes pochází ze Švýcarska z oblasti kolem Bernu Dürrbachu. V této oblasti s hojnými zemědělskými usedlostmi se vyskytoval selský pes. Takoví psi museli být oddání svému domovu a svým lidem, tudíž své lidi, domov a teritorium spolehlivě hlídali. Od selského psa se očekávalo, že zůstane na dvoře a nebude se toulat daleko po okolí natož aby pytlačil. Když lidé cestovali musel jim být přítulným průvodcem, když ho s sebou vzali na pole , měl zůstat poblíž, bez toho aby na něj někdo dohlížel. Pomáhal při shánění a udržováni dobytka pohromadě, někdy byl využíván k tahání vozíků s menšími náklady. S ostatními zvířaty na statku musel žít v míru. Takový pes musel být všestranně použitelný, jako rodinný, hlídací, strážní, doprovodný, tažný a ovčácký pes v jednom. Tyto rozmanité úkoly vyžadovaly jeho inteligenci, ochotu k práci, ovladatelnost, domáckost, věrnost, ostražitost, statečnost, mírnost, vyrovnanost. Všechny tyto vlastnosti si bernský salašnický pes zachoval dodnes.
Byla od nich požadována síla, pohyblivost a vytrvalost. Měl správnou velikost a srst, která ho chránila před nepřízní počasí. Při tom všem byl bezproblémový a nenáročný ve všech ohledech. Nenáročný na péči, snadno vychovatelný, zdravý, statný a nenáročný na výživu.
Oč u takového psa šlo nejméně byl vzhled. Psi se ve vzhledu naprosto lišili, ve velikosti, barvě i struktuře srsti. Ne všichni vykazovali dnešním standartem požadovanou trojbarevnost.

S rozvojem kynologie v Evropě vznikl také ve Švýcarsku ve 2. polovině 19 století také zájem o kynologii. O čistokrevné psy, jejich chov a výstavy. Do zorného úhlu se v této souvislosti dostal také Dürrbächler. Poprvé se objevil na výstavách v letech 1902-1904, ještě jako oficiálně neuznané plemeno, ale v takzvané pokusné třídě. 3 psi a 1 fena, kteří se zúčatnili druhé výstavy v Bernu byli jako první zapsání do švýcarské plemenné knihy jako Dürrbacher Sennenhunde. Jmenovali se Prinz, Ringgi, Phylax a Belline. Därrbachleři velmi zaujali tehdejšího nadšeného kynologa curyšského profesora Alberta Heima. Jako rozhodčí, autor kynologických odborných publikací dělal hodně pro existenci, zajištění a podporu těchto starých selských psů. V roce 1907 byl založen Dürrbach-Klub a byl vydán katalog s určenými znaky plemene. Spolek byl v roce 1912 přejmenován na Berner-Sennenhunde-Klub. Na výstavách pomalu stoupaly počty Dürrbachlerů. Zásadním průlomem byla výstava v Burgdorfu v roce 1910, kde se rozhodčímu A. Heimovi předvedlo 107 jedinců. V tomto roce byl revidován standart z roku 1907, který platil od roku 1910 až do roku 1951. Pak byl málo změněn. V roce 1973 byl standart přepracován, rozepsán a zmodernizován. Poslední platné znění pochází z roku 1993. V porovnání s prvními standarty se obraz tohoto plemene poněkud změnil. Dnešní bernský salašnický pes je vyšší, kudrnatá srst byla vyloučena, bílá barva se redukovala a kresba se tím harmonizovala. V zásadě, ale zůstal berňák takový, jakého ho viděl profesor Heim na počátku 20. století.

Obliba bernských salašnických psů brzy přesáhla hranice Švýcarska.

První fenu jménem Cora von Vieraugli dovezl z tehdejší NDR v roce 1977 pan Ing. Jan Šlosárek z Jihlavy. Pvní vrh se narodil 29.04.1979 v chovaletské stanici z Jihlavska pana Šlosárka. Bohužel žádné štěně z tohoto vrhu do dalšího chovu u nás nezasáhlo.

Zakladatelkou dnešního chovu berňáku u nás se stala fena pocházející ze Švýcarska Leika von Bucheggberg. Její majitelka paní Ing Marie Řádková, se stala zapálenou propagátorkou tohoto plemene a její chovatelská stanice Mara CS položila základ dnešnímu chovu benského salašnického psa u nás. Leika se dožila neuvěřitelných 13 let, čímž dala do vínku naším berňákum základ pro pevné zdraví a dlouhověkost.

Klub švýcarských salašnických psů byl založen v roce 1986. Zakládající schůze klubu švýcarských salašnických psů se konala 8.3.1986 v Brně. Prvním předsedou se stal pan Oldřich Duchoň , zakládajících členů bylo 27. Chovnou základnu tvořilo tehdy 7 psů a 8 fen BSP.

Ve stejný den se konala i první Speciální klubová výstava, kam bylo přihlášeno 20 psů. Rozhodčím byl pan Ing. Jan Findejs. Prvním vítězem se stal Felix vom Haus Warmerdam majitele ing. Kamila Řádka. Krev tohoto psa taky koluje v žilách spousty českých bernských salašnických psů.

Obliba bernských salašnických psů u nás začala vzrůstat. O další rozšíření berňáků u nás se významnou měrou zasloužily další chovatelské stanice. Vzpomeňme zejména ty jejichž potomci se nejčastěji vyskytují v rodokmenech dnešních berńáků.

CHS Jo-Nes pana Josefa Nesvadby z Ochoze u Brna, ze které pak do dalšího chovu zasáhly feny ADA (CHS Berner), ÁJA (CHS Od Cidlinských pramenů) a BÁRA (CHS z Černovských vrhů).
CHS Besap paní Marie Eliášové z Podolí u Brna. Z této chovatelské stanice nelze nevzpomenout fenu DAIKU Besap manželů Marunových, která jako první český berňák získala titul interšampion. Byla to držitelka mnoha nejvyšších titulů na mnoha našich i zahraničních výstavách. Mnoho potomků pocházejících z této chovatelské stanice opět dosáhlo velmi vysokého věku, které dostaly do vínku od své matky AURY a babičky Leiky.
Nelze nepřipomenout i CHS Hanar, ve které působila importovaná fena z tehdejší NDR Hanka v.Veichenberg. Spousta jejich potomků se opět dožila vysokého věku. Z této chovatelské stanice musíme připomenout psa BRYNA Hanar paní Jitky Vaníčkové, který se stal nejen otcem mnoha štěňat ,ale byl i velmi úspěsným pracovním psem.
Pro oživení krve u nás byli pak zapálenými chovateli dovezeni ze zahraničí další psi a feny. Pro další chov byli přínosem a zlepšovateli zejména z tehdejší NDR pocházející pes Felix v.Haus Warmerdamm a fena Cora v.Bentheim, kteří zde po sobě zanechali mnoho v dalším působících potomků.

Ze Švýcarska pan MVDr. Seichert Lukáš importoval psa jménem Mingo v.Schmidigen, po kterém se zde narodil bohužel pouze jediný vrh v chovné stanici Berner. Přesto však se díky jeho 3 dcerám Belis, Brigit a Bele jeho krev neztratila.

Z Maďarska pocházeli chovní psi Száhergyaljai AKIM pana RNDr. Pavla Racka a Szahergyaljai ALAN paní Severové Boženy.

Z bývalého NSR pak do našeho chovu významně zasáhl pes Onyx vom Riemenbeet paní Vlasty Topiarzové a z Francie pes GALL pana ing.arch.Valenty Tomáše.

Zatímco ještě před patnácti lety u nás byla zapisována stovka bernášků ročně, dnes je to téměř osmkrát tolik. Bernáček je dnes u nás šestým nejpočetnějším plemenem a dýchá na paty čivavám i labradorským retrívrům!
 

Pro zařazení do chovu u nás se dnes musí berňáci podrobit vyšetření dyplazie loktů a kyčlí, zůčastnit se dvou výstav a projít bonitací na které je podrobně hodnocen exteriér a povaha každého jedince. Momentálně se zatím pouze nepovinně podrobují nově zažřazovaní jednci do chovu taky vyšetření DNA, což považujeme za velký přínos pro zlepšení chovu u nás.
Je rovněž potěšující, že stoupá počet chovatelů, kteří díky kvalitním zahraničním krytím svých fen k nám dovážejí novu nepříbuznou krev.

Na druhou stanu díky popularitě plemene stopá počet chovatelů, kteří si pořizují berňáky s cílem je pouze rozmnožovat a prodávat štěňata dokud jdou dobře na odbyt, snad takových to lidí v budoucnu bude ubývat.

Na internetových stranách Klubu švýcarských salašnických psů si nový příznivec pro chov berńáků může zalistovat v knize odchovů a najít tam veškeré odchované jedince, dále podrobné výsledky bonitací, přehled plemeníků, chovatelských stanic, takže si každý může udělat ucelený obrázek o poměrně slušné úrovni chovu tohoto plemene.

Vzhledem k již poměrně široké chovatelské základně mají dnes chovatelé možnost pro sestavování chovných párů využívat na sebe zcela nepříbuzné jedince, což by mohlo vést k ozdravení chovu od dědičných onemocnění a exteriérových vad, které se ve větší míře v dnešní populaci berňáků vyskytují a to nejen u nás, ale i v zahraničí.

Z dědičných onemocnění by mělo být cílem snížit v populaci časté výskyty vad očních víček, akutního ledvinového selhání a nádorových onemocnění. Dále se v chovu v poslední době vyskytuje častý výskyt zálomků na ocase. V oblasti exteriérů je snaha o zlepšení zejména v síle kostry, tvaru a barvy oka. Je také nutné dbát na dobré povahy do chovu zařazovaných jedinců.

Odkaz na stránky Klubu švýcarských salašnických psů - KŠSP: www.kssp.cz/