Výstavní vodítko
Pes by se neměl předvádět na obojku a vodítku, které se běžně používá na procházky, venčení...
K systému nácviku patří výrazná změna způsobu vedení psa, k čemuž je výstavní vodítko uzpůsobeno. Stává se podnětem, který dá psu najevo, co bude následovat.
Universální výstavní vodítko by mělo být ploché, k typu psa jen středně silné, jednodílné, s jedním kroužkem, pojistnou trubičkou a s otočnou částicí. Trubička se posune těsně za správně nastavený kroužek a znemožní jeho posunutí, uvolnění oka. Na kvalitní vodítko patří otočná částice, která zabrání překroucení vodítka v ruce vystavovatele v případě, že pes kolem něj tančí, vyskakuje....
Ploché vodítko volíme proto, že je psu příjemnější než kulaté, lépe přilne ke krku, tolik netlačí a nedře. Je vhodné i pro začínající psy. Při výběru se především vyvarujeme vodítek, která v tahu pérují. Jasným podnětem k domluvě se psem je krátké, jednorázově rychlé cuknutí vodítkem. Pružné vodítko přemění naše cuknutí na přiškrcení, pes se bude snažit zbavit se nepříjemného pocitu a poslechnout nás nemůže, snad ani kdyby chtěl.
Délka a síla vodítka závisí na velikosti psa, na výšce vystavovatele, na délce jeho kroku, na délce rukou a na způsobu předvedení. Lepší je mít vodítko o něco málo delší (asi o 15-20 cm), což nám umožní provést potřebné výstavní manévry (úhybné či záchranné).
Přímo trestuhodné je nechat volný kus vodítka bimbat psovi přímo nad hlavou.
Delší vodítko se při statickém předvedení dává na zem za psa nebo za krk vystavovatele, pokud u psa klečí.
Krátké vodítko musí být tak tenké a ohebné, aby se bez problémů vešlo složené do dlaně.
Obojek a oddělené vodítko používají zejména začátečníci, kteří tentýž obojek nechávají psovi po celou dobu výstavy.
Kovové výstavní řetízky a k nim vodítka s karabinkami je doporučováno zkušenými výstavními chovateli bernských salašnických psů. Na tyto se musí naučit nejen pes, ale i vystavovatel, neboť práce s nimi je technicky zcela jiná, než s jednodílným výstavním vodítkem.
Barva vodítka
Většině plemen sluší jejich přirozenost a vlastní krása, proto se doporučují barvy ladící k barvě srsti nebo kůže.
K hodně tmavým psům patří vodítko černé, ke světlým bílé nebo krémové. K hnědým samozřejmě hnědé a ke skvrnitým vodítko vybrané k barvě převažující v oblasti krku.
Máme-li pěkného psa, použijeme co nejméně nápadnou barvu, aby vnikl především pes.
Zásady práce s výstavním vodítkem
Vodítko by mělo být spojnicí a dorozumívacím prostředkem mezi námi a psem.
Po celou dobu předvádění by mělo být mírně napjaté tak, abysme citlivě vnímali psa.
Nejefektivnějším způsobem se ukázalo vodítko složené do dlaně a sevřené v ní, přičemž šňůrka vede z dlaně horem přes ukazováček směrem k zemi a je přidržován palcem.
Máme-li temperamentního psa, můžeme krouživým pohybem udělat kolem ukazováčku a prostředníčku smyčku navíc. Tento způsob ale není vhodný při častém přendávání vodítka z ruky do ruky.
Ruka s vodítkem je v rameni přirozeně usazená dolů a vzad, loket mírně pokrčený tak, aby mezi tělem vystavovatele a psem vznikl obdélník volného místa. Délka předloktí určuje vzdálenost psa od vystavovatele, jež by měla zůstat po dobu předvádění téměř shodná.
Změnu ovládání psa zajišťuje pohyb zápěstí vpřed a vzad, v nouzi pomůže i loket nebo celá ruka.
Pes by měl být veden vedle vystavovatele zhruba na jeho úrovni.
Volná ruka bez vodítka by neměla poletovat vzduchem kdesi daliko od těla nebo nad úrovní ramen - ruší pohled rozhodčího na psa. Volná ruka nepatří ani za záda, kde vzniká zalomená linie zejména při pohybu. Volná ruka by měla být zvolna spuštěna podél těla a v rychlejším pohybu má přirozeně napomáhat rovnováze a dynamice vystavovatele.
K častným chybám patří nevhodná délka vodítka nebo jeho nesprávné držení, které má za následek zmatkování psa a ztrátu kontroly v obratech nebo při změně vedení, nad hlavou psa bimbající zbytek dlouhého vodítka rozptylující pohled rozhodčího, vodítko vytažené z dlaně a následná ztráta kontroly nad psem, chybné držení ruky a zápěstí, které psa mate a dovoluje mu pohybovat se sem a tam bez kontroly, a nevědomě poletující volná ruka bez vodítka rušící rovnováhu vystavovatele a překážející v pohledu posuzovateli.
Vodítko je jemné nervové spojení mezi námi a psem !
A co na výstavu nepatří:
Široké obojky - zbytečně zkreslí psovi partii krku a v barvě neodpovídající zbarvení psa ruší celkový vzhled.
Obyčejné, odřené, ušmudlané obojky a vytahaná otřepaná vodítka.
Samonavíjecí vodítko, tzv. "buzerák".
Vizitku dělá psovi každý majitel sám, byť je to vizitka jen ve formě výstavního vodítka!
I tady platí, že méně je někdy více a v jednoduchosti je krása!
Nejméně nápadné vodítko je nejlepší - věřme kráse svého psa!
